Hořkosladká vzpomínka a pokračování

12. října 2017 v 15:45 | Tomáš
Kolik emocí dokáže býti vpito časem do listů, které jsem popsal. I po mnohých letech si vybavím každou sebemenší rozpitou tečku, která nic neznamenala, natož slova, která tvořila mé soukromé dějiny - smutek, radost, lhostejnost, strach, odhodlanost, naivitu, začátky začátků, začátky konců a konec konců i konce konců..

Tolik k minulosti, ale jednu aktualitku bych tu pro vás měl. Kdo před půl rokem přečetl první díl prequelové trilogie o mořských vlcích, ten se v brzké době dočká druhé části nazvané Soumrak rodu Shieldů. Bude se lámat chleba. Těště se!
 

Teorie relativity

8. srpna 2017 v 9:39 | Tomáš
1)Na seznam hříchů,
píšu Ti největší,
předsudky, pýchu,
a tím to nekončí.
A jak Tě nutí,...
k Tvým krokům povinnosti,
bourat zbytky trosek,
z mojí nevinnosti.
Ale...

Ref. Vždycky Ti odpustim,
co jinej nepromine,
dny měříš na deci,
a noci na promile.
K týhletý neřesti,
snad další nepřibyde,
jsem lapen v propasti,
a čas si líně plyne.

2)Tvý city na míru,
šitý ocelovou nití,
hážeš vlaštovkou z papíru,
s vírou, že ji dole chytim.
Naivně nepoznáš,
co je cool a co divný,
na to mi namítáš:
"Všechno je relativní!"
Ale já...

Ref.

3) Se mnou Ti natvrdo,
přišiju doživotí,
je to trest bez kauce,
z toho se nevykroutíš!

Rozbřesk rodu Shieldů

12. května 2017 v 10:03 | Tomáš
Po deseti letech jsem napsal pokračování povídkové trilogie Poslední mořský vlk. Nemusíte mít strach, že se ztratíte, neboť tato novinka se odehrává 30 let před původním příběhem, takže jste vlastně úplně na začátku. Půjde opět o trilogii, proto můžete očekávat další dvě části a později i upravevnou, novou verzi staré trilogie.
Zde je odkaz na stažení pro prvních třicet šťastlivců:

http://www.uschovna.cz/zasilka/MAB44FK4YMWUH4T9-F28/
 


Rozbřesk

19. dubna 2017 v 14:50 | Tomáš
S radostí Vám oznamuju, že jsem dopsal první díl prequelu ke své 12 let staré trilogii Poslední mořský vlk. Teď nastanou úpravy + korektury "Rozbřesku rodu Shieldů" a co nejdřív to půjde, bude k dispozici k přečtení.

Loďka z papíru

23. prosince 2016 v 17:50 | Tomáš
Letošní novinka. Šťastné a veselé.

1) Verše s Tvým jménem,
píšu Ti na míru,
pak pošlu je po proudu,
na loďce z papíru.
Ať žene ji vítr,
tam někde od pólu,
a kapitán zašeptá:
"Jen ať už jsme pospolu."

Ref. Jak maják kometa,
o štědré noci září,
a všechny divy světa,
jsou jen pole v adventním kalendáři.

2) Ať vítr co kontruje,
cestu ji nestíží,
a ledovce na moři,
k Vánocům vymizí.
Pomalu doplouvá,
loďka jak z románů,
a rackové nad vodou,
pějou ji fanfáru.


Ref. Jak maják kometa,
o štědré noci září,
a všechny divy světa,
jsou jen pole v adventním kalendáři.

3) Kotva je na dně,
a Ty čekáš na břehu,
při polibku roztají,
i Tvé stopy na sněhu.
Vítr co vlaje,
vlasy Ti rozpouští,
a osud pln taje,
stvoří z nás sousoší.
A budem´ věčně spolu...

Ref. Jak maják kometa,
o štědré noci září,
a všechny divy světa,
jsou jen pole v adventním kalendáři.

Když o Tobě sním

3. prosince 2016 v 11:57 | Tomáš
Přeji Vám krásný a poklidný advent. Vánoce se blíží, mé autorské čtení také a ke zkrácení volné chvíle přidávám jeden novější text. Nebojte, o nový vánoční také nepříjdete, už je skoro hotov :).

1)Možná brzy spadne hvězda,
třeba dřív padne celej svět,
možná bych La manche přeplout nezvlád´,
ale Tvé pihy znám už nazpaměť.
Možná láska chutná hořce,
asi tak sladký věci chutnat maj´,
možná Tě podruhý najdu v jedný řece,
a Karel Hynek vyhlásí celoroční Máj.
Protože...

Ref. Když o Tobě sním,
tak i slova jsou málo,
ptám se: "Co smím?"
říkáš: "Vše požehnáno!"
Snad přejde mě půst,
když k Tvým ústům se skláním,
přišij mi doživotí,
ale snům o Tobě se jen těžko brání.

2)Možná už nikdy nezajde slunce,
a dokud nezajde, nepůjdem´ spát,
možná držím čas světa v ruce,
a nevím, jak nenápadně Ti ho dát.
Možná Země, že je placka,
a vesmír jenom nějakej klam,
možná Mléčná dráha - hřiště na petanque,
ale v jinejch věcech jasno mám.
Jako:

Ref. Když o Tobě sním,
tak i slova jsou málo,
ptám se: "Co smím?"
říkáš: "Vše požehnáno!"
Snad přejde mě půst,
když k Tvým ústům se skláním,
přišij mi doživotí,
ale snům o Tobě se jen těžko brání.

Autorské čtení

17. října 2016 v 12:08 | Tomáš
Pozor, pozor! V dohledné době se rýsuje mé autorské čtení :).

Jen pro Tvý oči

28. června 2016 v 14:42 | Tomáš
1)V krabičce od sirek,
schoval jsem pro štěstí,
spadaný hvězdný prach,
z bezedný propasti.
Stačí si něco přát,
a fouknout do dlaní,
svět na míru - tak akorát,
a to zlý jen imaginární.
Stačí oči zavřít:

Ref.
A břehy Tvých vlasů,
rozčešou mořský vlny,
komety z dráhy letu,
vychýlím Ti z nudy.
Zem roztančím v protisměru,
a že se přece točí,
slovy všech Galileů,
a to vše jen - PRO TVÝ OČI!

2) Dláždím cesty do ráje,
a vymýšlím k nim zkratky,
co jsem Ti dal - zůstane,
duši, srdce i jemný jarní vánky.
Až zase jednou zaprší,
my v dešti budem´ tančit,
kapky štěstí Ti do očí stékají,
i do dalších krásných končin.
Stačí jeden pohled:

Ref.
A břehy Tvých vlasů,
rozčešou mořský vlny,
komety z dráhy letu,
vychýlím Ti z nudy.
Zem roztančím v protisměru,
a že se přece točí,
slovy všech Galileů,
a to vše jen - PRO TVÝ OČI!

3) Jen prstem do mraků,
Tvoji tvář si kreslím,
k divům světa a zázrakům,
že jsi ten osmej, jsem ani nesnil.

Nůžky se rozvíraj

14. května 2016 v 14:50 | Tomáš
Je to čtvrt roku, co jsem naposledy něco zveřejnil, ale není třeba plakati, v blízké době mám jako kompenzaci další dva hotové texty.

1)Řeklas´ mi:"Brouku,
budem jako Ginger a Fredie,
protančíme sněhy světa,
rovnou do oblevy."
Pak Tě to pustilo,
a znova tuhnou ledy,
přešla Tě chemie,
ta co znáš z tělovědy.

Ref.
Nůžky se rozvíraj,
čepele sekaj´ do kůže,
sypeš mi sůl do těch ran,
se slovy:"To pomůže."
Síly mi docházej´,
už půjdu do kolen,
Tvou láskou ze sazí,
jsem z trůnu sesazen.

2) V Nuslích ptáš se,
jestli jsem srab nebo skočim,
to jsou Tvý sny co začneš,
a já je nedokončim.
Tak mi nalháváš,
jak nesu ve všem vinu,
jsi těžce výbušná,
jak ta čtyřka v Černobylu!

Ref.
Nůžky se rozvíraj,
čepele sekaj´ do kůže,
sypeš mi sůl do těch ran,
se slovy:"To pomůže."
Síly mi docházej´,
už půjdu do kolen,
Tvou láskou ze sazí,
jsem z trůnu sesazen.

3)A jestli Tě miluju,
tak ze dna Atlantiku,
na jeden nádech sesbírám,
všechny perly - bez kyslíku.
A pak tváříš se jak Dorotka,
když do Kansasu prchá,
zlatý střevíčky i mozek máš,
srdce, ale postrádáš i bojového ducha.

Koktejl

16. února 2016 v 18:27 | Tomáš
Abychom měli jasno, ani underground mi není cizí :).

1)V drsný době prohibice,
přišla těžká deprese,
ethyl, methyl, hradní svíce,
tak co mam pít z recese.
Světlemodrou okenou,
připíjím Janě z Arku,
hlasy vždycky slýchávám,
když mám jí jako z praku.

Ref.
Absťák příjde znenadání,
po chemickym poleptání,
a co neni chemický,
to mi nesmí přes pysky.

2)Vypiju si k večeru,
když bolívá mě hlava,
vždycky místo brufenu,
decák bělícího sava.
Už jako malej pionýr,
za školou na plácku,
dával jsem si z fridexu,
mraženej cuc na klacku.

Ref.

V pátek vždycky před poštou,
čekávám ryze napjatě,
až příjde balík fragile,
s radonovou vodkou z Pripjatě.

Kam dál