"Někdy je nejvhodnější reakcí k realitě zešílet." P.K.Dick

Hallelujah

7. října 2019 v 9:49 | Tomáš |  Nejnovější texty
Vím, že český text na tuhle nádhernou písničku napsal už každej druhej. Ale asi budu muset bejt hrdej na to, že jsem právě druhej. Myslím, že by se za tuhle verzi Leonard nestyděl, protože jsem jí psal na základě ztráty mé dobré Kamarádky.



Jak znělo nám to logicky,
že budem´ spolu navždycky,
ale sliby jsou jen trochu jiný lhaní.
Pustá víra prázdných slov,
že odplujeme na ostrov,
aztroskotáme tam jak Robinsoni.

Hallelujah, Hallelujah,
Hallelujah, Hallelujah

Jak bála si se zbaběle,
prvních vrásek na čele,
ale jsou věci, co nemusíš už řešit.
Jak Ježíš pilas´ z kalichu,
pár mil od přístavu Kalikut,
Tvá loď odplula dříve, nežli měla.

Hallelujah, Hallelujah,
Hallelujah, Hallelujah

Chci Tě od chodidel nahoru,
ale cítím jen chlad mramoru,
náhle všechno ztratilo svůj důvod.
Jen párkrát ročně květiny,
a svíčka, jsou to jediný,
co po Tobě mi tady ještě zbylo.

Hallelujah, Hallelujah,
Hallelujah, Hallelujah

Nic nebudem´ si nalhávat,
z mých básní stal se epitaf,
a já stejně dál Ti nový verše píšu.
Jak je božský odpouštět,
tak ať prominu Ti tenhle svět,
a v příštím to sjedem´ zase spolu.

Hallelujah, Hallelujah,
Hallelujah, Hallelujah

Pak sháněl jsem se po Bohu,
vzkaz - nerušit, teď nemohu,
ale já mu nikdy nepřestanu volat...
Jestli mě k Tobě přepojí,
ani i to dobrý za nic nestojí,
to Tvoje "NEŘEŠ" stačilo by slyšet.

Hallelujah, Hallelujah,
Hallelujah, Hallelujah
 

Rallye mraků

10. září 2019 v 14:17 | Tomáš
1)Sleduju rallye mraků,
a jak je velkej šéf řídí,
jestli mi do plachet foukne,
už chvíli sleduju z přídi.
A jak si v tom bezvětří,...
Žlutou ponorku pískám,
Ozval se tam někde shora,
Hlas co zněl podivně zblízka.

Ref. Že dal mi, co měl,
už to nebude jiný,
a abych nezapomněl,
ještě k tomu se zmínil.
Že nemam prachy a pel,
však ať zaženu splíny,
pár přátel co na skladě měl,
bude tu stále jak vojáci z hlíny.

2)Tak jsem ho poprosil,
s důrazem na hlase,
ať smaže všechny mé vrásky
řekl jen: "Sorry a nedá se.
Všechno dobrý je v Tobě,
zbytek je laciný zboží,
máš za sebou kus léta,
pak čekej svůj podzim".

Ref.

3)Perly, zlatý šaty, boty -
kdo maj´ duši z théru,
co dřív bylo svatý,
smění zas jen za nádheru.
Pasou se jak stádo ovcí,
na dně temných kaňonů,
kde vůni větru, keřů, trávy,
přehluší smrad z emisí mamonu.

Ref.

4) Pak zazněl nade mnou hrom,
a nebe zas lehčí se zdálo,
jak když v cestě vyroste strom,
těch pár vět, že stačí tak málo.

Otázky a sny

8. července 2019 v 15:58 | Tomáš |  Nejnovější texty
1)Stádo ovcí na druhou,
se po louce snů prohání,
hledají zem za duhou,
hlídají Tě ve spaní.
Připomínaj´ oblaky,
co nesou hvězdný prach,
budí víru v zázraky,
stačí se jen neprobrat…

Ref. Na prstech si počítáš,
kolik snů jsi ztratila,
kolik ještě máš,
a nějak to nevychází.
Kolik nocí ještě zbývá?
Kolik ovcí smí se pást?
Proč už žádná nepřibývá,
a každý ráno je jak past?

2)Jedna ovce ze stáda,
která nešla spočítat,
kam zmizela je záhada,
proč nezůstala tady stát?
Ztratila se za bouře,
déšť stopy v mlze skryl,
vzdálená jak za mořem,
z půl metru tisíc mil.

Ref.

3)Ukryla se v krabici,
co jí kreslil Exupéry,
stopy vedou k hranici,
pak dál - na všechny směry.
 


Noc trifidů

27. března 2019 v 18:57 | Tomáš
1)Den je dlouhej jak tejden,
a tejden jak rok,
noc má tisíc hodin,
už jsem z toho cvok.
I když ráno svítá,
já mám stále tmu,
noční děs vyhrál,
nad mým světem snů.

Ref. Někdy jak trifid,
mám jeden den,
pak milion nocí,
uprostřed čtyřech stěn.
Jak okovy úzkost,
svírá duši lis,
možná už bude pozdě,
až budeš můj dopis číst.

2) Život je jenom chvíle,
ale já nemám čas,
chtěl bych tvářit se mile,
i když jsem slabej jak vlas.
Jak v trhacím bloku,
strany mé knihy mizí,
tlejí jak listy stromu,
co nikdy nepoznal podzim.

Ref.

3)Už jen lehký vánek,
sůl do očí vhání,
je to jen věčný spánek,
co odnaší i poslední přání.

Něco bude

23. února 2019 v 14:31 | Tomáš
1)Něco bude, něco je,
a něco nejde vzít zpátky,
gesta, činy, zločiny,
a slova poslední hádky.
Chvíli se smála, brečela,
pak neměla zdání,
jestli je rozchod konec světa,
nebo Boží požehnání.

Ref.
Chtěli jsme Everest,
a teď se sypu,
ztrácíme dech,
už v půlce Řípu.
Je to jak včera,
v tom jsem mimo mísu,
z našich jmen na zvonku,
poznámka pod čarou -
v dějepisu.

2)Něco chladí, něco hřeje,
něco je neutrální,
polibek jak pravej hák,
či poslední milování.
Chvíli se hádala, pak mlčela,
ale neměla stání,
z osudný holky, jen známá,
co posílá vánoční blahopřání.

Ref.
Chtěli jsme Everest,
a teď se sypu,
ztrácíme dech,
už v půlce Řípu.
Je to jak včera,
v tom jsem mimo mísu,
z našich jmen na zvonku,
věta pod čarou v dějepisu.

3)Některý sny,
se v můry změní,
co hlodaj´ denně,
na čtyři směny.

Poslední mořský vlk

4. února 2019 v 17:39 | Tomáš
Přátelé, kamarádi, zde máte odkaz na všechny čtyři, dosud hotové, části povídkové ságy z blízké budoucnosti. Na páté části v současnosti makám a bude to jízda. Nic nebude tak, jak se zdá.

1. díl

https://uloz.to/!XuzLLSusKueH/pmv1-rozbresk-rodu-shieldu-pdf

2. díl

https://uloz.to/!N027PPATLkZP/pmv2-zatmeni-rodu-shieldu-pdf


3. díl

https://uloz.to/!OIVfaPYANbOA/pmv-3-soumrak-rodu-shieldu-pdf

4. díl

https://uloz.to/!m70VU7WyypOG/pmv-4-posledni-morsky-vlk-pdf

Čas bilancovat

18. ledna 2019 v 12:42
Je to deset let, kdy jsem řešil, kam dávat nové texty. Chtěl jsem, aby se to dostalo k lidem a zároveň to mělo sloužit jako úložiště mých věcí. Můj kamarád (mimochodem Vít Kovář, např. autor komiksu Rikki-tikki-tavi na motivy Rudyarda Kiplinga) mi poradil, ať si založím blog a tak jsem ho poslechl. Když se podívám na první vložené texty, tak se musím sám nad sebou pousmát, ale na mojí omluvu, bylo mi tehdy dvacet a viděl jsem svět velmi naivně a na neumětelském zpracování je to vidět. Nechávám to tam, aby bylo vidět, že pokud se něčemu věnujeme, tak se můžeme vyvíjet a zdokonalovat.



Během deseti let jsem zakončil školní docházku, zažil mnoho rozchodů, poznal moře lidí, kteří mě obohatili a hlavně jsem zažil spousty situací, ze kterých mohu čerpat inspiraci. Poslední dobou jsem méně tvořil poezii a zaměřil se na prózu. Bylo to i protože jsem měl pocit, že nemám co nového říct a hrozně nerad bych se opakoval. To se, naštěstí, změnilo a mám pocit, že nabírám druhý (možná třetí) dech. Asi by se hodilo, abych letos častěji publikoval, když je to kulatý výročí, tak se o to pokusím. V současné době mám rozepsáno několik textů, pokračování povídkové ságy Poslední mořský vlk, přepisuju do počítače fanouškovskou povídku o Laře Croft (psanou z pohledu dvanáctiletého kluka - pro osvěžení) a mnoho dalšího. Zatím se mějte, jak jen to půjde. Váš T.R.Psycho


Ps. Pokud vás zaujal ten komiks, tak tady si ho můžete za solidní peníze pořídit přímo od autora i s ručně psaným věnovaním:


Zázračnej svět

13. ledna 2019 v 12:22 | Tomáš
1)Papoušek na pouti,
vytáh´ mi planetu:
"svět spěje ke konci,
Tvá láska k zánětu".
Naproti ve stanu,
mi stařena věští,
jak jsem milej kluk,
tak nemám mít štěstí!
Jak si počítám:

Ref. V půl bije celá,
čas nepostojí,
točim se v kruhu,
jak tucet frájů na Vorloji.
Už jsem to balil,
když v jedný větě,
zazpíval Satchmo,
něco vo zázračnym světě.

2) Koupil jsem zásnubák,
u holky, co měla vnady,
plast tisíc karátů,
ve stánku pro sebevrahy.
A z máneží klauni,
volaj´ co jim síly stačí,
že zdám se bejt fajn,
ale život mám k pláči.
Jak si počítám:

Ref. V půl bije celá,
čas nepostojí,
točim se v kruhu,
jak tucet frájů na Vorloji.
Už jsem to balil,
když v jedný větě,
zazpíval Satchmo,
něco vo zázračnym světě.

3) První cihla mezi náma,
a tak vyrost´ základ zdi,
každej na svý vlastní straně,
bohužel tý Berlínský.

Až do svítání!

6. října 2018 v 17:16 | Tomáš
Práce na "Posledním mořském vlkovi" pokračují, ale dneska tu mám jednu poetickou novinku...

1) Dívám se na ní,
a je to nádhera,
občas ze spaní,
brouká si Wagnera.
A když se budí,
dělám, že se mi zdá,
že nejsem u ní,
a tak mě objímá.
Až do svítání!

Ref. Nikdo s tím nic nenadělá,
vosí pas a zlatý vlasy,
míry jako od Mattela,
duší je spíš anděl spásy.
Vedle ní jsem jen z lega,
skelnej pohled, sny ztracený,
smutná postavička beze jména,
osamělá v regálu bez ceny.

2) Když venku prší,
prstem si maluje,
to o čem si sní,
na okenní tabule.
Pak na ně dýchne,
a ptá se co s tim,
osmkrát týdně,
ať jí nikdy neopustím!
Až do svítání nepůjdem spát!

Ref. Nikdo s tím nic nenadělá,
vosí pas a zlatý vlasy,
míry jako od Mattela,
duší je spíš anděl spásy.
Vedle ní jsem jen z lega,
skelnej pohled, sny ztracený,
smutná postavička beze jména,
osamělá v regálu bez ceny.

3)Když už fakt svítá,
šeptám jí do vlasů,
nad zbytkem vína,
zvenku zvuk ranních airbasů:
"Je jenom jedna věc,
kterou dost dobře vim,
že byl bych pitomec,
kdybych Tě opustil!"
Už vážně svítá...

Poslední mořský vlk

7. září 2018 v 12:56 | Tomáš
Po krátké pauze jsem se vrhl na úpravy druhé trilogie o Shieldovic rodu. A jde to, fakt dobře, tak se máte na co těšit.

Kam dál