Prosinec 2009

Přanice

23. prosince 2009 v 17:29 | Tomáš
Zítra to začne, nejkrásnější svátky roku, už se na ně těšim, plno jídla, pití, vánočka, stromek...Myslím, že nešlápnu vedle, když vám všem popřeju, ať je prožijete tak jak si přejete a tak jak to máte rádi. Váš Tomáš

Už je to tady...

19. prosince 2009 v 10:24 | Tomáš

Před pár lety jsem udělal celej soubor vánočních songů, a řekl jsem si, že už dost, alr každej rok mi to nedá, a přece nějakej novej napíšu, tenhle je letošní...





Bláznivý svátky



1)Neni mi deset, ale moc dobře vim jak to je,
že Ježíšek, tam nahoře si střádá dárky,
tisíckrát, a nebo poprvé, píšou mu děti z dálky,
a mezi nima já.
Možná, že neni Sněhurka ani draci,
ale von tam je, jak vloni, tak letos má na práci,
vykouzlit radost a smích, poslat štěstí na saních,
hm, hned teď, na to vem jed.

Ref."
Zapomeňte na vousatý dědy všech světovejch typů,
odfoukněte nutkání k neplnění vámi danejm slibům,
zahoďte rodinný sváry, přátelé, kamarádi,
pošlete i nepřátelům přátelské vánoční psaní.

2)Léto odfouknul zimní větřík,
dědové oblíkaj´ si babči pletenej svetřík,
a když se mě ptaj´,jestli svetry nevedu,
odpovídam:Já nakupuju v Kenvelu.
A jé, prskavce se zapálili lejtka,
hoří záclona, stromek, a ani ubrus štěstim nepřetejká,
Ale hlavně, že jsme zdraví, studená Plzeň,
ta to spraví, už z ní rosa stejká!!!

Pádá

5. prosince 2009 v 12:03 | Tomáš

Padá hvězda





Padá k zemi hvězda,
a já jen, ať se mi to nezdá,
zkusim si Tě chytnout do dlaní,
soumrak má náskok,
a pak příjde krátký svítání,
noc už zhasíná,
je čas si něco přát,
trochu pravdy do vína,
pak si poznala,
jak moc mám Tě rád,
za zvuku hudby jiskra přeskočí,
plamínky svíček do očí.

Ref.

Ostatní vyhasnou, a já si Tě držim,
ale náhle mě to zebe, mě stejně nic nezadrží,
osud ve dlaních a v hlavě Tebe.
Pod polštář to schovávám, a na zeď prstem Tvojí tvář,
jak Sisifos to nevzdávám, hledám Tě v zrnku písku,
prohledám klidně celou pláž.


Odbíjí půlnoc, a nebe zasténá,
Ty jsi ta hvězda co padá,
odráží se ozvěna,
ty tance v oblacích, když hudba doznívá,
jsou jen naše, svou lásku neskrývám.
Tobogán času možná vrásky zůročí,
svět se dál točí, mám Tě rád,
a to jen tak neskončí.
Bez polibku padám, jak blázen bez padáku,
tiše přitom závidim křídel pel všem ptákům.

Na voko seš jiná...

3. prosince 2009 v 11:14 | Tomáš

Na voko seš jiná


Jsi jako rozjetej vlak, co nectí jízdní řády,
já jsem jedna z Tvých mnoha stanic, nedbáš cizí rady,
neposloucháš zákony, ani nařízení z radnic.
Chceš bejt volná jako pták, a rychlá jako Ferrari,
místo orla, ale tučnák, místo bouráku buldozer, ale fakt pořádný.
Pojď ještě dáme dnešek, a zítra je naposledy,
vychází chladný slunce, a ledy netajou,
ledy mrznou fest.

REF.
Na voko seš průbojná, na voko seš silná,
doma se ukrýváš, pod dekou hledáš si skrýš,
na voko seš kouzelná, na voko seš v lásce jiná,
na toho pravýho se načekáš, ňák Tě to neštve,
a tak si klidně spíš, seš prostě jiná.


Do oken bez rámu bubnuje ledový déšť,
v krbu se netopí, ze slov mám Tě rád zbyla jen lež,
přeju Ti, abys´žila jak kůl v plotě,
bylo to fajn, ale Tebe to netěší, byl jsem jenom přítěží,
v dolech srdcí se už netěží, komu na tom záleží,
nápisy na stěnách, voda smejvá křídu,
pryč s násilim na ženách, skoncuj s tim,
nebo si pro Tebe příjdu.

REF.


Rty chtějí, ale nesmějí se Tvýma proplétat,
srdce buší, pro Tebe, nebo je to jen záchvat,
nebo je to jenom nějakej zkrat.
Špatně Tě slyšim,
Proč tak šeptáš, proč Ti pláč stéká po dlaních,
proč pořád šeptáš slovo promiň,
proč pořád šeptáš to slovo ze spaní...

Vánoční z roku 2007

1. prosince 2009 v 18:11 | Tomáš

Pf...


Píšu pf. psaní, snad jí dojde poštou motýlí...
Bylo to jen jednou, jenom jednou za život,
tichá noc jíž v hlavě mám, pár kroků, či snad závod nad závod,
v očích se jí leskly slzy, řekla:"Vánoce dneska, štěstí brzy."
Pár jizev pod vlasy mám, co s tím udělám???
Byla krásná, ale příliv večer, odliv ráno,
pomalu si klekla na zem, modlila se, požehnáno,
v záplavě sněhu umírají vleky,
Bože, chtěl bych vstoupit aspoň jednou do stejný řeky.
Pár jizev a škrábnutí odletí, když orli perutí mávnou,
připomenou mi, ale minulost nedávnou, minulost nedávnou.
Už zvoní na věži zvon, blíží se soumrak,
ptáci nedaj´ani tón, dnes všichni slaví,
andělé se usmívaj´, slova koled sousedi před okny zpívaj´.
Nechala mi jednu fotku, prej´pro případ, že si vzpomeneš,
teď jsme na sklonku všech roků, okno a zamrzlej´rám,
Tvůj portrét nad portrét, věšim kamkoli, nikam.
Pár jizev nad okem, hvězdný prach dívce do loken,
aspoň doufám, že přišlo to Tvý brzy a Tys´štěstí dostala,
často myslím na to, jak moc mě to mrzí,
ale vybrala sis Ty, a tak to zůstává.
Poslouchám stíny koled,
a v duchu léčim ten šrám,
pár jizev pod stromkem,
a víra pevná jak zlomený trám,
a tak dál...
Psaní posílám...