Sliby se maj plnit

13. února 2010 v 12:33 | Tomáš
Jak už jsem sliboval o Vánocích, tady je můj první kousek, kterej čekal v hlavě 16let na sepsání.


TYMI BOISON

2012

Tady všude okolo se rýsují stíny jeho minulosti. Už se začalo pomalu rozednívat a on neměl sebeměnší chuť pustit se do čehokoli...
"Tohle místo dělí od pekla jen kousek."pomyslel si v duchu.
Vyhlédl oknem ze svého dřevěného domku uprostřed hlubokého lesa, kdesi...
Kolena ho zlobila, byl to suvenýr z tvrdých akcí protkaných krví, které dřív podstupoval. Dvě války se na něm psychicky podepsali, vždy o někoho přišel. V té afgánské to byl nejlepší přítel, který zemřel na následky chemického útoku a na svoji smrt čekal skoro tak toužebně jako na smilování. V druhé zašel osud ještě dál, do řad jeho rodiny. Jeho dvě děti přišli o život již před lety, avšak ve válce přišel i o nejmladšího syna, kterého pojmenoval právě na počest svého nejlepšího přítele - Jack. Pomalu vstal a z okna sledoval jak kapky deště dopadají na rám okna.
"Vzchop se, vojáku, Ty víš kdo si. Jsi hrdina, zachránil si tolik životů. Lidi si Tvé jméno spojují s někým velkým. Ne se zlomeným mužem, kterým jsi právě teď. Malý kluci chtějí být jako Ty, Tvé jméno si promítají v hlavě, když nastupují do válek: Boison, Tymi Boison.. Ctějí být natolik čestní jako Ty... ale to bylo...dřív..." přemýšlel nahlas.
Vyšel ven pouze v ošoupaných jeansech a opraném triku. Cítil se stějně jako své oblečení, omšele a vyřízeně. Dokud si ve formě, jsi hvězda..ale pak...
"Táhne Ti na 44, a máš pocit nepotřebnosti, bezmocnosti..."pokračoval v uvažování. Přistoupil pomalu ke špalku, ve kterém byla zaražená sekyra.
O stěny domku byla opřena polena určená k nasekání. Vzal jedno z nich, a postavil ho na špalek. Rozmáchl se sekerou za hlavu, na svalech se mu začali rýsovat žíly. Vší silou udeřil a poleno rozsekl na dva kusy. Jeden odletěl do povzdálí, druhý dopadl ke stěně chatky. Tymi měl v puse žvýkačku, jejíž chuť se vytratila již během prvních pěti minut, ale jelikož věřil, že jí doporučuje 10 z devíti lékařů, nepřestával žvýkat. Uslyšel prasknutí větve, otočil se, poslední dobou byl dost nervózní.
"Ještě, aby ta větev nepraskla, když si na ní šláp´, pitomče.." zabědoval sám nad sebou. Dřív nikdy nebyl sám, ale teď...
Osud mu začal dávat mnohem větší rány pod pás, takové, které rozdává jen život. Jeho žena, Anny...neví jestli žije. Od toho co se stalo před dvěma lety ji nespatřil. Jeho dcera Anie, první z dvojčat...od toho co jí a jejího bratra Tomiho zkusil zabít člen gangu, ve kterém kdysi působyl, od té doby, jako, kdyby zmizeli ze země..
Tymi Boison nebyl vždy vážený policista, a nyní policejní vysloužilec a veterán dvou válek. Dřív balancoval na hranici zákona, s různými krádežemi a ničením veřejného i osobního majetku. A to ve městě, které později jako policista převrátil ke svému obrazu, alter egu. Stal se tím městem. Postupem času se z mladého grázla začal stávat občan ctící zákony a moralitu u žen.. Dnes je z něj čtyřicátník, který by mohl být hrdý na to vše co dokázal, ale vystačil si pouze s touto myšlenkou:"Doufám, že se smysl mého života vrátí, že příjde jako před 18 lety..."


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mitchel Mitchel | E-mail | 19. února 2010 v 22:51 | Reagovat

Na zacatek to neni spatne, jsem zvedavy jak to rozvines.M.

2 Želvák Želvák | 20. února 2010 v 1:56 | Reagovat

Už zase nějakej veterán, co má to nejlepší za sebou :D
Bacha na pravopisné chyby ;)

3 Psycho Psycho | 20. února 2010 v 9:47 | Reagovat

[2]: Njn, když sem ho před šestnácti lety vymyslel, tak mu bylo nějakých 25, ale neboj, dostane se znova na koně:-)

4 Psycho Psycho | 20. února 2010 v 9:48 | Reagovat

[1]: Jj, o víkendu se budu snažit sem hodit další část:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama