Tymi Boison, část II.

20. února 2010 v 12:40 | Tomáš
1994

"V roce devadesát čtyry jsem mohl přijít o hodně. Byl jsem tehdy čerstvě povýšen a myslel jsem si, že dokážu cokoli na světě. Byl jsem mladý a k mládí patří takové představy. Bohužel to byl omyl. Tehdy jsem si to neuvědomoval. Teď už to vím. Ohrozil jsem svojí rodinu. A proč?
Abych si něco dokázal?
Měl jsem tehdy s Anny krátce před svatbou. Jenže po jednom z mých pozdních příchodů z práce jsem našel pouze vzkaz na záznamníku. Unesli ji...moji Anny. Riskoval jsem tehdy hodně. Hodně týpků mě nesnášelo, že jsem je dostal do basy. A tak jsem se vrhl do bitvy, aniž bych si uvědomil, že může přijít o život. Byl jsem tehdy posedlej myšlenkou, že ten, kdo to udělal za to tvrdě zaplatí, ale neuvažoval jsem nad tím, že se může stát úplně cokoli.
Když jsem jí našel uvězněnou v kobce jednoho malého hradu, rozhlédl jsem se kolem sebe, a když jsem spatřil meč u brnění, chopil jsem se ho, a měl v úmyslu vyřídit si to s únoscem pěkně po staru. Meč proti meči. Zvítězil jsem, pár jizev ze středověkého zápasu mi sice zůstalo navždy, ale byl jsem hrdý. Můj soupeř - Flasher, dostal pět let v base, a já si myslel, že je přede mnou dlouhý, krásný život s mojí láskou. Dvanáct dní po osvobození Anny Tomriderové se konala svatba. A nám se časem narodila dvojčata. Pro jejich jména jsme zvolili modifikaci našich jmen a to Tomi a Anie. Byli jsme teď rodina. Tymi a Anny Boisonovi...
Teď už však vím, že mi klidný život přán nebyl. Teď už vím, že jsem měl za úkol myslet na druhé, a ne na sebe..."





2012

Sychravé počasí, dost nepříjemné. Tymi, ale stále stál se sekerou v ruce na stejném místě u špalku a dál sekal dříví. Po čele mu stékaly potůčky potu. Z depresí ho poslední dobou dostávala jedině práce, tvrdá fyzická dřina. Snažil se proto neustále se zaměstnávat.
Poslední dobou téměř neodpočíval, jedinou prioritou pro něj bylo pořád na něčem dřít. Bylo to na něm vidět, trpěl nespavostí, a v hlavě mu zněla věčná otázka: PROČ???
Uslyšel opětovné prasknutí větví. Tentokrát to nebyla krysa. Nebylo to jeho našlápnutí, ani jiné zvíře...
Zarazil sekeru do špalku a nehnutě stál. Pomalu přerývaně dýchal, snad ještě z práce. Poté se zhluboka nadechl, jako by cítil něco ve vzduchu, jako, když projdete kolem pekařství a ta vůně vás amámí. On však necítil nic. Byli to jeho instinkty stopaře z válek. Oči mu těkaly ze strany na stranu, rozhlížel se kolem dokola. Viděl však pouze mlhový opar, který byl všude okolo, jak už to bývá na podzim. Cosi velmi malého a rychlého prosvištělo vzduchem a...
Dřevěná rukojeť sekery se nalomila. Byl to výstřel odkudsi z mlhy. Někdo po něm vystřelil... automaticky s sebou cukl a rozeběhl se někam dopředu do tracena. Mezitím však bylo slyšet dalších výstřelů, směřovaných na jeho dům...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama