Duben 2010

Tymi Boison část 3.

22. dubna 2010 v 18:32 | Tomáš
2012

Nedaleko Boisonova domu stály dvě postavy zahalené mlhavými stíny, první z nich, vyšší se vzpřímil a podíval se na druhou osobu:"Kapitáne, proč jsme dostali ostrý náboje?"
"Je to zkouška, test..."
To první osobě nestačilo a pokračovala:"Může ho to, ale zabít. Někdo se v té mlze netrefí do kolene podle rozkazu a z cíle už nebude živoucí legenda."
"Nesmysl, Tymi Boison je ten nejlepší, vždycky ví, kam budeš útočit ještě dřív, než si to vůbec rozmyslíš Ty. Sandersi, sloužil jsem s ním před deseti lety. Dobře vím, že kdyby chtěl, tak už stojí u nás a drží vaší zbraň u temene vaší hlavy. Zkoušíme pouze to, jestli je stále tak dobrý jako býval dřív."
Mezitím se koruny stromů rozezněly, jako by po nich přeskakovalo velké zvíře, oba vzhlédli vzhůru a uviděli temný stín, který se jim rychle mihnul před očima a vzápětí zmizel.
Kapitán Jonser se nevěřícně zakoukal do korun stromů a prohodil:"JE TADY, sleduje nás. Tohle vždy uměl..."
A skutečně, Tymi se proplétal rychlími skoky skrze vysoké větve stromů a skákal z jednoho na druhý. Měl štěstí, že les byl velmi hustý, proto se vždy dokázal zachytit o nějakou větev a skočit.
"Kapitáne, můžu se zeptat?"
"Ptejte se, vojáku."
"Jaký výcvik má kapitán Boison?
"Život, chlapče... život."
Tymi skákal co mu sila dovolila. Uskakoval podle zvuku kulkám, až najednou se pod ním větev zlomila. Začal padat k zemi. V očích měl obavu. Cestou dolů se bezmocně zachytával o větve, které mu drásaly obličej i ruce do krve. Žádné se při té rychlosti nedokázal chytit. Jeho pád ztlumilo až obrovské bahno, které zde bylo ještě ze včerejšího deště. Tymi se chytil za záda, cítil jak ho bolejí stará zranění a bylo jen slyšet jak tiše vydechl s bolestí v hlase. Postavil se na nohy, rukou si otřel bahno z obličeje a běžel směrem k hlasům Sanderse a kapitána Jonsera, které zaslechl nahoře ve stromech.
"Kapitáne, myslíte si, že se objeví?" prohodil kadet Sanders.
"Je vidět, že ho ještě neznáte, a že ještě nemáte pořádně po výcviku, kadete."
"Prosím, pane?"
"Ahoj Tymi..."pronesl Jonser a kývl přitom za Sanderse. Ten se otočil a spatřil za sebou postavu vysokou asi 180 cm, která mu drží u krku ostrou dýku veteránů z války. Tymi stál nehnutě na místě a rychle oddychoval. Už nebyl zvyklý takhle běhat.

Je to jasný...

10. dubna 2010 v 11:07 | Tomáš



Rozchod




1)Konec, polibek, a jak to neuvěřitelně zní,
rozchod, nejsem první, ani poslední,
bolest, co v srdci objevila se náhle,
proč nese se táhle a dalekosáhle,
až k srdci zní.
REF.


Daň z promlčený lásky,
sůl ve vočích, na čele vrásky,
a že si za to můžu sám, Kupid špatně mířil,
a zasáhl jen mě, co dřív bylo víno, teď je voda,
ale pořád pozdní sběr, tak Tě prosím, ukaž mi správnej směr.


2)Jednou tam a potom zase zpátky,
dál Tě mám v srdci na čtyři zámky,
snad to nebude tak krátký,
jsi jako letní vánky,
vzdálená jak ze Sri Lanky,
stavil jsem dobýval pro Tebe zámky.


REF.


3)Spleen, jak ozvěna se vrací zpět,
já stále stojim, čekam, a dál se točí svět,
Mám Tě rád... dál...