Není čas

17. května 2010 v 11:56 | Tomáš


Spálený křídla


1)Sůl do vočí, vrásky do čela,
Svět už se netočil, když jsem spatřil anděla,
Ve tvářích měl růž, a v očích zas jas,
Řek´mi:"Tak se vzmuž, nebo Ti propadne pas."
Déšť pláče do noci, obloha se zatměla,
Nikdy bych to neskončil, ona taky neměla,
A jak mu do polámanejch křídel vítr vál,
Volal na mě k zemi:"Ne, abys´to vzdal."

REF.
Tak sbírám zbytky odvahy, trochu štěstí, hodně námahy,
Co se k zemi nese na křídlech spálených.
Jak víno rozlitý, co z něj zůstal jenom flek,
Sama chtěla lítat, andělům černejm na zádech.

2)Desítky promlčených večerů, stovky výčitek,
Nářek a bolest andělů, a poslední přípitek
Ta poslední noc snad nikdy neskončí,
V půlce noci odešla a já klíčem otočil.
Kapky deště na dlaních, a z velký lásky prach,
Proč tak bolí přiznání, že ho nechci zametat.
Odstřižená fotka, kde jsou vidět jen její ruce
Tisíce dopisů, a každej končí v půlce…

REF.

3)Andělský křídla spálený, a stále hořící most,
Plamen svíčky
gelový a jedna žádost o minulost.
Tichý pohled vzdálený, dlouho skrývaná zlost,
Nemá cenu ptát jí, co ona na budoucnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama