Červenec 2010


Napůl já, napůl ne já

27. července 2010 v 11:32 | Tomáš
Vím, že číše trpělivosti může jednou přetéci, a proto jsem se rozhodl hodit vám sem jednu novou pecku, kterou jsem vyjímečně nepsal sám. Uplně k tomu už slyšim ten pianovej doprovod. Ještě řeknu, kdo za to může a pak vás nebudu napínat. Takže, napsal jsem to já a Péťa Pichlíková.
Schválně, jestli poznáte, kdo co napsal :-)


Horizont

1)Písek mezi prsty,
ten je jako můj svět,
když se zrnka sipou,
řikam si, je to pád, nebo už let?
V našem soukromym světě,
bloudim jako nezvaný návštěvník,
ztrácim se jak sníh v létě,
ten pocit vrací se jak dejavu.

Ref.
Dva páry křídel,
a jedna ledová pláň,
to peří už mrzne,
nezvládnu jí přeletět sám.
Ještě, než nás spolu,
zavolaj na poslední soud,
chcem s vášní Ikarů,
vstoupit aspoň jednou, až za HORIZONT


2)Život na míru,
bez možnosti reklamace,
napsanej na křídlech motýlu,
letí si, tak proč se někam vracet.
Ztrácím se sama v sobě,
znám tisíc cest, jen hledám směr,
jak vyznat se v týhle době,
když není, kdo by mi rozuměl.