Spíš a přitom mi stoupáš do hlavy

12. června 2012 v 19:03 | Tomáš
Pro ty, kdo mě znaj´dýl řeknou, že Vás opíjim starou peckou, ale došlo mi, že tohle tady chybělo. Navíc chci trochu ukonejšit Vaše čekání na novinky, který nejdou moc rychle. Tenhle kousek jsem napsal někdy před pěti, šesti lety a odložil ho do šuplíku, protože jsem měl pocit, že je nedokončenej, chyběla třetí sloka. Před třema rokama jsem ho vytáhl a psal zážitky posledních let a samo to dopadlo jak to dopadlo. Třetí sloku mam tady nejradši...

1)
Píšu Ti psaní do sněhu při závějích,
píšu Ti psaní do sněhu, při bouřích,
v očích v naději, že se nerozplyne v kouři,
a v něm stojí:"S.O.S. tprim jako pes,
život malá ves, já loď bez plachet,
bez vesel, zkousla sis ret,
a trochu sis pískla,
s Tebou je i ta Ká dvojká nízká.

Ref.
Spíš a při tom mi stoupáš do hlavy,
Ty spíš, zlomenej strom nikdo nespraví,
a tak si vzhůru a myslíš si, že letíš,
jaký je přistání, to vůbec, vůbec nevíš.
Taky mi píšeš S.O.S a slzu v očích máš,
když už víš, že padák votevřít nestíháš.

2)
Tak jsem tu já,
a možná, že to něco znamená,
umíš se smát,
i když tvář je pevně kamenná.
Rozbořenej dům,
ten náš dům snů,
ten nikdo nepostaví znovu,
vokna ještě hoří, můžem jenom čekat až se zboří.

Ref.

3)
Nějak už na to nemam,
dochází mi dech,
na žhavý uhlí lehám,
hlavně žádnej spěch.
Nějak to přece dopadlo,
už se jiný domy stavěj´,
každej máme ten svuj,
a při vzpomínce v srdci závěj...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama