Červen 2014

Aurora borealis

26. června 2014 v 19:38 | Tomáš
Konečně jsem tady s novou peckou, hrr do ní.

1) Jak hořící ropa,
stesk denně mě dusí,
lidí jak smetí,
radí co můžu, kážou co musim,
Že snad nemám právo,
mít Tě plnou hlavu,
proč ztrácím svý sny,
hned ráno jak vstanu?

Ref.
Jak plačící fénix,
se k popelu skláním,
kde nebylo nic,
ani on už nezachrání.

2) Vlak plnej emocí,
v Tvym městě nestaví,
nikdo mu nemává,
jen mé tajné představy.
Jak mraky co plujou,
jsou mi naděje cizí,
chvíli tu budou,
ale pak v závětří zmizí.

Ref.

3) Na místě z ledovců,
marně a potají,
čekám jen oblevu,
Tvý doby ledový!

Příznivá ironie krutého osudu

2. června 2014 v 20:53 | Tomáš
Někdy dává osud krutý rány, ale proč si nenajít ten lepší pohled na svět, ptám se?

Aneb do týdne snad budu mít alespoň dva nový texty :)