Květen 2015

Rudý atlas

21. května 2015 v 20:46 | Tomáš
Tohle prostě jen tak neskončí...

1)
Kormidelník už je v pánu,
tak proč se mapa červená,
asi nestih´ co měl v plánu,
a že to za něj někdo dodělá.
Dalajláma stále mlčí,
v Tibetu vládne vlčí klid,
modleme se, ať to skončí,
místo zbraní - ostrovtip.

Ref.
Zas přecházejí na červenou,
ovce s vlídnym úsměvem,
a kdo vykročí pravou nohou,
ten je vinen, čert ho vem.

2)
Diktátoři mluvěj´ rusky,
když táhnou z Moskvy na Majdan,
ukrajinkám trhaj blůzky,
pak v médiích zapíraj.
Na západě jsou zlý hoši,
co lízátka moci odcizí,
ale ti, co kradou cizí země,
se tváří jak poustevníci z Asisi.

Ref.

3)
Zápaďáci jsou jen lháři,
Pravdu dí ti, kdo útočí,
V právu jsou vždy proletáři,
Hesla do úst, špunty do uší.

Úzusy 2

12. května 2015 v 13:47 | Tomáš
Radka je přesně ten prototyp dívky, která si o sobě myslí, že je šedou myší společnosti. Její život se skládá ze dvou principů, které jsou naprosto neměnné. Tím prvním je osvědčená pravidelnost. Denně snídá, obědvá a večeří přesně ve stejný čas, mezitím stihne i dvě menší svačiny. Její jídelníček na každý den v týdnu je dán dopředu s ocelovou pravidelností. Jakmile se cokoli v jejím životě, byť nepatrně, změní, má pocit, že se svět hroutí. V břiše jí popadne mírná křeč a začne se potit. Pokud v obchodě nemají jogurt, který měla naplánovaný na středu, zmocní se jí panická úzkost a omdlévá. Často dokonce přímo v obchodě. Druhým jejím úzusem je, že vše vidí v číslech. Je jí 24 a od své maturity pracuje jako účetní. Ráno vstane v 6:00, přesně o pět minut později se dotkne levou nohou podlahy, když vstává z postele a dvakrát se podívá z okna, nejprve na teploměr a podruhé, jestli na ulici prochází ti stejní lidé, jako každý den. V 6:12 se sprchuje a to přesně do chvíle, než jí v 6:17 vyskočí opečený chléb z toasteru. K této snídani si dopřeje dva vymačkané pomeranče, nikdy nekupuje ty, které je třeba zvážit. Pokaždé ty, které jsou již navážené v síťce, a je u nich napsáno, že váží přesně jeden kilogram. V 6:30 si oblékne své fádní oblečení, které určuje firemní dress code a těsně před odchodem o tři minuty později, se zahledí do zrcadla. Její každodenní myšlenka spočívá v tom, že je neskutečně ošklivá. Nikdy nechápala, co na ní muži vidí. Jenže pravda byla taková, že na ulici se za ní pravidelně otáčeli davy. Sama sebe vnímala jako Quasimodovu milenku, ale skutečnost byla taková, že měla míry modelky. Ostře řezané rysy její tváře tvořili siluetu, jakou by si přála podstatná část dámské populace. Její úsměv měl hřejivou sílu, po které by začali tát i ledovce s nejtužším kořínkem. Rozcuchané vlasy po lopatky z ní tvořili vzhledově dravou divoženku. Ale ona se tak nikdy nebrala. Většinu času chodila po ulici se sklopenou hlavou. Počítala si obrazce dlažebních kostek, dokud nenapočítala 43, to už věděla, že stojí u velké účtárny, ve které pracuje. Pravidelně si vzdychla - další novej den, kdy se nestane nic zvláštního. Její krásy si všiml i její klient Marek. Finančně skvěle zabezpečený majitel korporátní firmy, která podniká s auty. Každý den jí nosil prezenty přímo do kanceláře a ona si usmyslela, že to jistě není kvůli její čarovné kráse, ale díky stejnému smýšlení. Oba viděli svět v číslech. Marek byl třikrát rozvedený, dvakrát v časopise Forbes a hrdým členem nadnárodní firmy obchodující s diamanty. Jeho dary se pohybovali v rozmezí tisíců. Radka sice vše přepočítávala na čísla, ale v tomhle ohledu pro ni peníze nic neznamenali. Toužila jednou v životě prožít dobrodružství, ale nikdy nedostala odvahu udělat jedinou věc jinak a vše odkládala na zítra, z čehož vzniklo neurčito. Chtěla zažít lásku, asi jako každý. Proto dlouho nečekala a Markovi poklony proměnila ve společnou večeři. Nevěděla o čem mluvit, snažila se být věcná a bez emocí. Jedinou zamilovanost prožila v šesti letech, kdy jí dal na hřišti za školou letmou pusu Martin ze třídy odvedle. Chovala se proto, jako by se jednalo o pracovní záležitost. On to však pokládal za nedobytnou barikádu, kterou toužil prolomit. Netrvalo dlouho a trávili společně mnoho chvil v týdnu. Často u ní doma, kam si objednávali večeře. Přesně 17 večeří a 13 dezertů, jak měla spočítáno. V případě dalších dezertů se pustila do pečení sama a proto byli čtyři z její domácí tvorby. Jenže Marek viděl stejně jako ona vše v číslech. Zatímco Radka začala chápat, že život není jen o pevně daných věcech, ale i o emocích, Marek byl stále tím stejným mužem, který viděl za vším nějakou číselnou kontinuitu. Ze zásady neměl vážné vztahy a ženy si vybíral vždy jen na měsíc. Radka měla tu smůlu, že se stala jeho dívkou v únoru a to navíc v nepřestupním roce. Jejich vztah skončil tak rychle, jak začal. On to chápal jako logické opuštění v době, kde spolu lidé netráví společně celý život. Ona pochopila, že láska je něco, po čem touží jak po ničem jiném. Jelikož se jednalo o skutečně krátkou chvíli, usoudila, že s ní byl Marek kvůli vzhledu, což jí dodalo sebedůvěry. Své sklony k počtům uskromnila na nakupování. Nedokázala si vysvětlit, že žila celý život ve vlastní lži. Stále odkládá vše na druhý den, stále se bojí cokoliv změnit, ale pokud jí někdo pozve na oběd, nebude přemýšlet nad tím, jestli si předtím přečíst knihy o finanční gramotnosti. Jediné, co udělá, bude to, že se šestkrát převlékne, protože nemůže najít ty správné šaty a dvakrát se vrátí domů, aby si přezula boty a doupravila svůj make up v zrcadle. Jo, teď už z ní bude normální holka. Aspoň tomu chce věřit…

Bez prachů je líp

5. května 2015 v 15:50 | Tomáš
1)O ženách kámoš tvrdí mi,
že jsou jak Harry Houdini
jen nechaj´ zmizet peníze,
kde objeví se, neví se.
Ale proč žít láskou k mamonu,
a v nenávisti národů,
vždyť láska k ženě povznáší,
o čem sníš, to opráší.

Ref.Stačí mít se navzájem,
A pár drobnejch na nájem,
Polibky pak zařídí,
To co se jen tak nevidí.
To co je vidět na očích,
ani po stý není hřích,
láska touhy nakrmí,
po tisící, poprvý.

2)Proč chtít všechno nahonem,
city s turbo pohonem,
a všechny světa klenoty,
přitom jsme popelnicí Evropy.
Nejcennější přece je,
To když Tě žena miluje,
Když všechny další životy,
Řekne: "Pro mě jsi jen Ty"!

Ref.

3)Na co krátit opasky,
proč bejt prachů loutky,
co tahaj´ naše provázky,
co říděj´ naše kroky.
Života litr do dvojky,
vypijem´ ho do dna,
to jsou naše pochoutky,
jen jedna porce pro dva.