Listopad 2015

Radši bych

25. listopadu 2015 v 18:28 | Tomáš
1)Viděl jsem nebe,
padat rovnou k zemi,
řeky ven z koryt,
jak se valej ulicemi.
Viděl jsem lidi,
jak se spolu bavěj´,
falešný úsměvy,
div, že se nevotrávěj´.

Ref. Ale radši bych:
potkával lososy,
táhnout do Prahy,
a na hradě měl týpka,
co mě prostě baví.
Taky bych:
Psal perem dopisy,
bez klávesnicí,
a měl krásnej den,
hned ráno po vopici.

2) Viděl jsem Apollo,
jak podezřele klesá,
a hořet ary stromů,
někde v půli lesa.
Viděl jsem Pelého,
jak minul bránu,
a deset milionů jen tak,
volit jednu stranu.

Ref. Ale radši bych:
potkával lososy,
táhnout do Prahy,
a na hradě měl týpka,
co mě prostě baví.
Taky bych:
Psal perem dopisy,
bez klávesnicí,
a měl krásnej den,
hned ráno po vopici.

3)Viděl jsem v Athénách,
odlítat všechny sovy,
islandský sopky vířit,
těsně než zachrlí.
Nikdo přes neštěstí,
nevidí zářit slunce,
jen oči votevřít,
a má ho plný ruce.

89 - 21 = 69

17. listopadu 2015 v 9:31 | Tomáš |  Nejnovější texty
Dneska tu pro vás mám, překvapivě, báseň. Loni jsem jí napsal k 25. výročí revoluce a v prosinci byla nominována na cenu, z toho jsem měl velkou radost. Tady ji máte.

V duši mé úkrytu,
před démony staré doby,
schovávám se k úsvitu,
bez prostoru pro zásoby.

Přistřihli mi orlí křídla,
možnost i právo svépomoci,
přiřkli mi jen zbytek mýdla,
místo zámku k restituci.

Z dálky slyším cinkot klíčů,
cítím touhu žít a svobodu,
vůni růží, větru, petrklíčů,
a pach karafiátů z průvodu.

Lampiony rudé jako krev,
protínají měsíční záře svit,
tohle byl náš celý svět -
hranice, za něž nelze odejít.

Spas svou duši, národe,
spoj svou sílu intelektu,
vyměň staré zvyky za nové,
neklaň se již srdcím z dehtu.

Prostoduché lži ať zhynou,
a ze Země již nedělají placku,
ať pravdou vyšší moci zjihnou,
ať místo zbraní mají jen hůl z klacku.

Na seznamech jejich jména,
těch, kdož jsou hodni lynče,
ať veřejně jsou oznámena,
ať žijí jak opuštěné podsvinče.

ÚV nechť je záření,
nikdy víc červenající výbor,
i se všemi jejich tvářemi,
kázali plast, sami měli pozlacený příbor.

Kdo věřil v sílu lidské duše,
kdo jednotlivce spojil,
jeho hlas byl nepřehlušen,
a v boji nikdy nepolevil.

Blázen či snad hrdina,
disident s uměleckou duší,
ať k jeho dílu zazní Modlitba,
jež zákon kladiva a srpu zruší.

Ať v každém z nás srdce bije,
a na hradě ať jedno září,
nechť svoboda v každém volně žije,
svoboda s laskavostí a s lidskou tváří.